AteLyer slaví třetí narozeniny

K narozeninám, které pro mě moc znamenají mám pro vás pár slov od srdce…

Je to jako včera, kdy jsem seděla na zahradě a vyráběla první originály pro AteLyer… v tu dobu jsem věděla jen to, že chci tvořit. Srdcem, rukama, celičkou duší.

A představte si, už jsou to neuvěřitelné 3 roky a za tu dobu… se událo tolik věcí!

Třeba…

Zrekonstruovali jsme starou chatu, ve které ještě můj děda trávil své dětství… ale posledních 20 let v ní bydleli jen kuny, myši (u nás doma řečené Emílie) a pavouci (u nás doma řečení Vilémové). Chatička velká 20m nám dělala domov neuvěřitelných 2 a půl roku a právě v ní vznikl AteLyer tak, jak ho znáte. V ní jsem vše tvořila, vše skladovala, vše balila, vše posílala. Byla domovem celého mého tvoření. No kdo by to byl řekl, že? Že se to tam všechno vejde!

Tvorba se neskutečně rozrostla. Začalo to náramky, pokračovalo náhrdelníky, klíčenkami, náušnicemi a pánskými šperky. Přidaly se dřevěné šperky, lapače snů, potom malby a plakáty z nich, sojové svíčky, hrnečky, plátěnky s ilustracemi a nakonec nejnovější kolekce záložek a placek s mými autorskými motivy. Každou chvíli vymýšlím něco nového a neskutečně mě to baví! Díky vám! Protože to vy jste mojí energií.

Naše rodinka se rozrostla. Nejen o myši Emílie a pavouky Vilémy, ale o čtyřnohou obludku – flat coated retrívra – Charlieho, zvaný Karel, Karlos, Čárlpes, Prdupes, Burínek a nebo taky Počkejažtěchytim, Tyměpěkněsereš. Milujeme ho a dost často toho zneužívá. Je to parťák do nepohody a dokáže z člověka vytáhnout ty nejhorší emoce. Když už máme pocit, že mu můžeme na 100% věřit a jsme vyrovnaní v mysli i v životě, ukáže nám, že jsme se pěkně spletli! Naposledy si to takhle nakráčel do tlejícího bahna… a dál už to ani nebudu popisovat!

Znovu jsem se narodila. Nekonečnou prací, neschopností říkat NE, vrozeným a po generace poděděným workoholismem a neochotou jen tak lelkovat, jsem se dostala na dno. Na dno svého zdraví i na dno své duše. A ode dna jsem se zase odrazila. Ne hned, ne tak lehce jak to zní, ale nakonec přece. A od té doby? Co vám budu povídat. Je to jízda! Otevírám se všemu, na co jsem cestou životem zapomněla. Vracím se k sobě samé, k přírodě, k tomu, v co jsem jako malá věřila a co jsem milovala… Ale o tom zase někdy příště. 🙂

Vznikla charitativní kolekce Věřím, na podporu Svazu tělesně postižených. Kolekci jste si zamilovali a podařilo se nám tak vybrat už pěkných pár tisíc korun. Děkuji vám! Více v tomto článku.

Zamilovali jsme si Španělsko, kam prcháme každou zimu… malinko se ohřát a přetrpět ty nejchladnější měsíce, které moc dobře nezvládáme. O eshop se v tu dobu stará statečná mamka, která vám posílá balíčky.

Postavili jsme dům. Hned vedle 20m chajdy stojí náš domeček s výhledem na Brdy, odkud teď píšu i tenhle článek. Emílie už tu nejsou, za to Vilémů je tu tak 500x víc. Ale je tu dost místa pro nás pro všechny.

V době karantény jsem si poprvé uvědomila, co chci a nechci dělat. Co mě těší a netěší. Co dělám a vlastně už ani nevím proč. Jak se začala uvolňovat, všechno na mě padalo, tempo se ještě zrychlilo a tak jsem udělala velkou změnu. Rozhodla jsem se, že AteLyer bude už mým jediným „podnikáním“ a ukončila jsem svou cestu grafičky a fotografky. A teď už grafičkuju a fotografuju z 99% jen pro AteLyer. A bylo to to nejlepší rozhodnutí.

Propadla jsem józe. Doopravdy. Doslova. Životně. Nadživotně!

Našla jsem sama sebe. Skutečně. Vědomě. Opravdově.

A AteLyer? AteLyer jste si doslova zamilovali a já nemůžu ani slovy popsat, jak neskutečně jsem vděčná. Vám všem. Za to, že podporujete mou tvorbu. Za to, že mi píšete krásné řádky. Za to, že máte radost z originálů, které jsem pro vás a vaše blízké vytvořila. Za to, že díky vám se mi splnil velký sen. Že se mnou sdílíte příběhy. Že s některými z vás jsme téměř přátelé, i když na dálku. Zkrátka za to, že vás mám!

Z celého srdce děkuji.

S úctou a ♥ na dlani

vaše Judit (Ate)Lyerová