Můj příběh – část první: Čas SKO(N)ČIT

Milí, tak je to tu…

Rok 2023… další pětiletý cyklus je za námi a nastal čas znovu SKOČIT do neznáma.

Ne snad proto, že náš život řídí pětileté cykly v kalendáři. Ani proto, že by to byl předem určený plán. Víte, já na ty termíny moc nejsem, nemám vlastně ani kalendář, ani hodinky a mobil, tak ten mám vždycky tam, kde byste ho nejmíň hledali. A když se jednou za čas snažím dělat něco organizovaně, napíšu si poznámky na milion papírků a čert ví, kde vlastně potom skončí. Taky věčně chodím pozdě a co víc?

Už jsem tím nakazila i Filipa a ten teď chodí snad ještě pozdějc než já, a to je co říct!

To on byl z nás dvou ten dochvilný a takříkajíc společensky zodpovědný. Ten, díky komu nám, s velkou pravděpodobností, nikdy neuletělo letadlo. Pravda, to všechno stále platí… ovšem až na ten čas! Ten už u nás nedrží v rukou ani jeden. A letadlo nám možná neuletělo jenom proto, že už několik let jezdíme všude autem. A to na vás (téměř) vždycky počká tam, kde ho necháte. Navíc si do něj můžeme zabalit i hyperaktivního psa. A svačinu taky! Pro psa i pro nás. Prostě samá výhoda.

Ovšem ten čas, ten byl pro mě zkrátka vždycky nepřítel.

O tom by vám mohla vyprávět celá moje rodina, kamarádi i známí a vlastně všichni, kdo mě znají či znali. Taky hodně dávno bývalí šéfové i kolegové a vlastně všichni, kteří s časem až takový problém nemají. Možná k nim patříte i vy, a právě si říkáte: ,,Panebože, nesnáším lidi, kteří chodí pozdě! Stačí si snad hlídat čas, nebo budíka třeba.“ No, věřte mi, NESTAČÍ. Vždyť já přišla pozdě i na naše první rande. O půl hodiny! Proč, to vysvětlit nedokážu. Je to zkrátka něco mezi nebem a zemí, co mě a čas dává do vzájemného nesouladu. Je to jako sladkokyselá omáčka, všem chutná, ale vy to prostě pořád zkoušíte a nic. Nic. Nic a nic.

S léty se ale k velmi pozitivnímu obrátila jedna věc a to ta, že už vlastně nikdo nečeká, že přijdeme včas. A to je vám FAKT VELKÁ ÚLEVA.

A víte, co ještě je fakt velká úleva?

(Na) NIC NEČEKAT a dovolit si poslechnout to volání uvnitř a SKO(N)ČIT.

S časem. Se sladkokyselou omáčkou. S čímkoli jen chcete.

PUSTIT VŠECHNO, CO UŽ NEVZNIKÁ Z ČISTÉ RADOSTI.

VYDAT SE DO NEZNÁMA a zase jednou NECHAT PROMLUVIT ŽIVOT.

…BEZ CÍLŮ

…BEZ JISTOT

…BEZ PŘEDSUDKŮ

A tak vám po krásných a dlouhých více než pěti letech musím říct, že…

ATELYER, tak jak ho znáte, KONČÍ…

Pokračování příště ♥

S úctou a ♥ na dlani

vaše Judit (Ate)Lyerová

0 komentářů

Těším se na vaše komentáře

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *