“Sladký život v neziskovce“ aneb povídání od slečny Lucky

Moji milí, v minulém článku jsem vám představila nový charitativní projekt spojený s novou neobyčejnou kolekcí s názvem Věřím. A k němu mám pro vás také připravené krásné povídání přímo z neziskové organizace Svaz tělesně postižených. 

Věřím. Jméno, které nese nová kolekce inspirovaná vnitřní silou, kterou v sobě všichni máme, jen na ni občas zapomínáme.

Šperky z této kolekce jsou silnými talismany, které vám budou každý den připomínat tuto neobyčejnou schopnost. Mým záměrem je, aby se staly vašimi průvodci na cestě za zdravím těla i duše. Aby byly vašimi společníky, ochránci a amulety, do kterých vložíte svůj vlastní záměr a svá vlastní přání.

80 Kč z každého prodaného náramku z kolekce Věřím poputuje na pomoc právě do Svazu tělesně postižených.

A teď už slovy slečny Lucky, která v této neziskové organizaci pracuje a připravila si pro vás povídání, které vám přiblíží dění v neziskovce. 🙂 Přeji krásné čtení.

S úctou a ♥ na dlani

Vaše Judit (Ate)Lyerová

Vážení a milí čtenáři,

dovolte mi, abych Vám více přiblížila naší neziskovou organizaci – Svaz tělesně postižených v ČR z. s., jejíž mateřská pobočka sídlí na Praze 8 na Karlínském náměstí.

Náš Svaz má mnoho poboček po celé ČR, kde nabízí seniorům a osobám se zdravotním postižením své služby – bezplatné kurzy pro seniory, prodej a distribuci Euroklíčů, rehabilitační a rekondiční pobyty. Asi nejvíce využívanými službami jsou odborné sociální poradenství a půjčovna kompenzačních pomůcek.

Kdo chce pracovat v neziskové organizaci, musí být Ferdou Mravencem. Prostě někým, kdo zvládne práci všeho druhu. Jedna z charakteristik těchto organizací je různorodost práce. Musíte zvládnout mnoho úkolů a povinností, které častokrát přímo nesouvisí s pracovní náplní. Tak to prostě je.

Práce s lidmi vyžaduje veliké úsilí, obrovskou dávku trpělivosti a empatie. Není to práce lehká a také není pro každého! Každodenní snaha pomáhajícího, nevede vždy k plné spokojenosti klienta. Potřeby jsou různorodé, možnosti omezené.

Asi každý z nás ve svém životě jistě zažil situaci, kdy se mu určitá životní oblast začala hroutit přímo „před očima“. Přišla nějaká nenadálá situace – úraz, nemoc, nečekané výdaje, rozchod s životním partnerem, atd., která Vám najednou znemožnila žít tak, jak jste byli doposud zvyklí. Někdy se to prostě navrší a pak jeden karambol střídá druhý. Člověk, který si žil takovým nějakým spokojeným životem je nucen řešit věci, o které se třeba doposud nezajímal, o kterých častokrát nic neví. Nové podmínky žití si tedy žádají nové poznatky a informace.

Síť sociální pomoci je v ČR velice široká a rozmanitá, není tedy divu, že mnoho lidí tápe v tom, na koho se obrátit a kde požádat o pomoc či radu. Naše poradna je takovým rozcestníkem pro ty, kteří se ocitli v tíživé životní situaci, kterou nedokáží řešit sami, svými silami či s dopomocí rodiny a okolí.

Tým milých, odborně školených pracovnic se stará, aby každý, kdo požádá o pomoc, byl vyslyšen a aby mu bylo nabídnuto konkrétní řešení daného problému s přihlédnutím k duševním, fyzickým, sociálním a finančním možnostem dotyčného.

Vždy reagujeme na individuální potřeby našich klientů a dle toho sestavujeme individuální plán pomoci „šitý na míru“. Snažíme se, aby všichni, kteří využijí služeb poradny, odcházeli od nás s kompletními informacemi a postupy řešení jejich situace. Pracovníci dbají na to, aby se respektovalo přání a vůle potřebného, které však musí být v souladu s aktuální legislativou a pravidly poradny.

Při pravidelném pracovním styku s lidmi se zdravotním postižením může člověk spatřit, jaký dopad má handicap na kvalitu života jako takového. Nedostatek peněz na zaplacení si potřebných služeb, častokrát společenská netolerance a odsuzování uvrhne jedince do tíživé situace. A je zcela jedno, zda se jedná o handicap tělesný, mentální nebo jiný. Všichni mají jeden zájem – vést dobrý život. Mnoho takovýchto lidí je odkázaných na bezplatné služby neziskových organizací, které jim nabízí pomoc.

Když pomineme fakt, že každá organizace je omezena svým zaměřením a specifičností, mnohokrát jsou to bohužel peníze, které sociální pracovníky omezují v pomáhání. Nejsou prostředky na všechny činnosti a nástroje, které by zlepšily kvalitu života potřebným. Na projekty nebo jiné aktivity, které by pomohly zařadit znevýhodněné zpátky do společnosti. Není na nákup nových a modernějších pomůcek, které některým z nás ulehčují a usnadňují běh každodenního života.

Sponzorů je málo, zodpovědných a poctivých dobrovolníků ještě míň. Dotace a granty jsou nejisté a spojené s rozsáhlou administrativní zátěží. O podporu veřejnosti je nutné neúnavně usilovat. Jinými slovy, co si neziskovka nevyžebrá, nemá. Kdo neumí chodit v propagaci a marketingu, bude ostatními organizacemi zastíněn. Tak to prostě chodí.

Doba je tvrdá a nelehká pro všechny. Každý se snažíme o to nejlepší.

Vím, že nemůžeme spasit nikoho, avšak můžeme být světlem, které posiluje odvahu, lásku a sebedůvěru. Nepochybuji o tom, že jednoho dne se sociální sféra bude těšit většímu respektu a uznání, které bude doprovázeno patřičnými gesty.

„Vždyť není služby potřebnější, než služba lidem.“

Lucka ze Svazu tělesně postižených