Archív značky pro: život ve Španělsku

Můj rozkvetlej rok 2025: Co se dělo za oponou

Tak je to tady! Další rok za náma. Neskutečný. Prosvištěl jak svišť. Stalo se toho tolik. Těžkýho. Krásnýho. Velkýho. Prostě… stal se ŽIVOT. ♥

Byl to rok plnej zjišťování a osahávání toho jak co funguje, když už nesedím ve svý dílně celej rok, ale cestuju do ní z jihu jak stěhovavej pták. 🙂 Byl to rok plnej „aha“ momentů a ponaučení, ze kterejch žiju dál a budu žít ještě pěkně dlouhou dobu. Byl to rok, ve kterým jsem vydala zatím ty nejkrásnější kolekce rozkvetlých svíček, který kdy byly… Jasně, říkám to každej rok, ale teď je to fakt pravda!

Byl a ještě dlouho to bude rok plnej vděčnosti.

Za mojí hroší kůži a praštěně urputnou povahu, která se nikdy nevzdává a nezná slovo „nejde“.
Za odvahu, že jsem se rozhodla pokračovat v budování svý malý rozkvetlý značky i přes 2 500 km vzdálenost od domova.
Za mýho skvělýho muže Filipa, kterej v tom jede semnou a mojí mamku, bez který by to vůbec nebylo možný, protože to právě ona balí ty krásný rozkvetlý balíčky, když my nejsme v dosahu.
Za úžasný lidi, který mi tenhle rok přišli do života.

A hlavně… a ze všeho nejvíc…

Za vás ♥

Protože nic z toho by vůbec neexistovalo, kdybyste si ke mě nenašli cestu právě vy. To vy jste mojí energií, inspirací a důvodem…

…proč lezu do vysokejch skal, na divoký pláže i do strání mezi kaktusy pro ty nejkrásnější kvítka.
…proč maluju barevný obrazy a piplám se s pidi kresbičkama, který pak vyprávěj příběh na každičký rozkvetlý svíčce.
…proč trénuju svuj alchymistickej nos těma nejkrásnějšíma esenciálníma olejema z celičkýho světa.
…proč nemůžu zastavit svojí fantazii a nejmíň 100x denně se přistihnu, jak přemejšlim nad novou kolekcí.
…proč jsem se rozhodla povznést „obyčejný svíčkařský řemeslo“ na opravdový umění.

Prostě důvodem… PROČ TVOŘÍM.

Díky za další nádhernej rok s vámi, kterej mi opět ukázal, že to všechno opravdu má smysl.
Díky za vaši nesmírnou důvěru a za to, že sbíráte ty moje malý umělecký díla z vosku.
Díky, že necháváte rozkvést mojí práci přímo ve vašem srdci.

Nesmírně si toho vážím a společně s mojí rodinou vám přejeme ty nejkrásnější Vánoce a rozkvetlej rok 2026.

A teď už… přijměte moje pozvání za oponu, kde vám s humorem mně vlastním ukážu, co se dělo v našem životě. ♥

Jó a abych nezapomněla! Další nová kolekce rozkvetlých svíček bude už v lednu. Tak sledujte dění tady nebo na Instagramu. 🙂

AteLYER ilustrace podpis

Rozkvetlé svíčky inspirované životem ve Španělsku

S velikou radostí vám představuji své nové rozkvetlé dílo jménem Mediterranean herbs, na kterém jsem pracovala poslední měsíce a které doslova a do písmene vypráví příběh našeho života ve Španělsku.

Pět překrásných ručně vyráběných svíček z olivového vosku.
Pět dokonalých středomořských kompozic vůní vyprávějících příběh života na jihu.
Pět malých uměleckých dílek z vosku zdobených květy ze španělské divočiny, olivovým lístkem z naší zahrady a mou vlastní kresbou, která celý příběh dopoví.

Tak zažehněte plamen uvnitř vašeho srdce a roztančete svou duši v rytmu jihu.

„Tvořím, jak duše šeptá“

To, že nechám rozkvést Španělsko v další kolekci rozkvetlých svíček jsem měla v hlavě už dlouho. Jak by taky ne! Velkou část roku trávíme tam a je to náš první druhej domov… Ale jak to udělat tak, aby každá z pěti svíček vyprávěla TY POCITY, který člověk cejtí, když…

Se prochází po pobřeží provoněným jasmínem a borovicema. Chodí se zchladit do šumícího eukalyptovýho háje, kde zpívaj ptáci. Sbírá divokej tymián a rozmarýn v nekonečnejch horách a slunce pomalu zapadá za horizont. Větrem se line vůně pomerančů a neroli. Prochází se mezi levandulí a všude kolem se třepotaj barevný motýli. Paprsky slunce se opíraj do mořem prosolený kůže a píseň vln neustává ve dne ani v noci…

Všechno tohle jsem chtěla vepsat do každičkýho detailu. Nejen ty místa, nejen to, co vidí oko, ale to, co CÍTÍ DUŠE.

A tak jsem dlouhý předlouhý měsíce sbírala nádherný barevný květy ve španělský divočině a zapisovala si všechny kouzelný momenty do paměti. Sušila jsem ty rozkvetlý poklady mezi knížkama a každym dalšim krokem v horách se mi v hlavě skládal obraz toho, jak budou tyhle malý umělecký dílka inspirovaný Španělskem…

Vonět…
Vypadat…
Promlouvat…

Až přišel TEN MOMENT, kdy jsem zasedla ke skicáku, načmárala neořezanou tužkou návrh dřív, než se z mysli zase vypaří a k tomu nápady na pět vonnejch kompozic z esenciálních olejů, který vás vezmou přímo na všechny ty krásný místa jakmile přivoníte.

A pak už se to skládalo jako malá rozkvetlá symfonie. Olivovej vosk, kterej je naprostým srdcem Španělska. Esenciální oleje ze skutečnejch květin, plodů a bylin, který jsou tu všude kolem nás. Divoký kvítky z čistý přírody. Minerální kameny s energií země. A nakonec moje vlastní tematická kresba, která celej příběh dopoví.

Jsem puntičkář. Detailista. Umělec neurotik, kterej neni v klidu, dokud každej detail nehraje.

Jen pak v klidu spím. A tak se mi občas stane, že se mi o nápadech i zdá! A tak ke mě ve snu přišla pomyslná třešnička na dortu. Jenže tohle byla oliva na vosku. Doslova. A tak každou španělskou svíčku z olivovýho vosku zdobí navíc olivovej lístek z našeho velkýho olivovníku na zahradě, ve kterým cvrkaj cikády. A teď už je to kompletní a já můžu v klidu spát, protože to bylo dokonalý do posledního detailu. ♥

No a o tom jaký to pak bylo doslova „tóčo“, jak říkávala moje babička, vám snad ani nemusím vyprávět. Několik měsíců muselo moje snažení počkat, než ty španělský nápady převedu do reality, protože svíčky vyrábím zásadně v Česku, kam jezdíme 2x do roka zařídit XY věcí a já hlavně do dílny připravit rozkvetlý svíčky a další zásoby na e-shop, o kterej se v době naší nepřítomnosti stará moje mamka, která vám posílá balíčky. Dílna je ehm… po prodeji našeho domu taky u ní a to konkrétně v bráchovým pokoji, kterej je toho času v Norsku, Finsku, nebo kdekoli jinde, kde já bych umrzla. Díky mami. Díky brácha.

Takže když jsem se konečně dočkala a všechny ty nákresy, nápady a kresby převedený na grafiku dojely společně s náma na konci června do Česka, okamžitě jsem vlítla do dílny a nevylezla z ní až do půlky srpna. A to se vám pane děly věci…

Testování vonnejch kompozic, aby to všechno fungovalo nejen v mý hlavě a na papíře, ale i v reálu.
Testování novýho olivovýho vosku, kterej jsem do tý doby nikdy nepoužívala.
Testování olivovýho vosku v kombinaci s dřevěným knotem a esenciálníma olejema.
Návrhy na zdobení z ručně sbíranejch kvítků a minerálních kamenů.
Výroba a testování prototypů, jestli všechno funguje jak má.
Výroba prototypů na focení a finální verze grafiky, kterou dopředu tvořím z kreseb a maleb, ale realitu vždycky prozradí až finální tisk a nalepení na skleněný nádobky.
Focení. Přefocování. Další focení. Chytání dobrýho světla. A nálady taky.
Příprava popisků, e-shopu, kategorií.
Uffff je toho asi milion a byli bychom tu hodně dlouho, ale to vlastně není vůbec podstatný.

Podstatný je, že se to všechno podařilo, pod mýma rukama vzniklo něco, na co jsem opravdu pyšná a je mi velkou ctí vám představit tuhle rozkvetlou krásu… Přírodní svíčky jménem Mediterranean herbs z olivovýho vosku, ovoněnou esenciálníma olejema ze skutečnejch rostlin, květin, plodů a bylin, ozdobenou ručně sbíranýma kvítkama ze španělský divočiny a olivovým lístkem z naší zahrady a nakonec mou vlastní kresbou, která celej příběh dopoví.♥

Tak zažehněte plamen uvnitř vašeho srdce a roztančete svou duši v rytmu jihu. Kolekci Mediterranean herbs objednávejte tady.

AteLYER ilustrace podpis

Do nekonečna a ještě dál! Slavíme 8. výročí

8. 8. Den naší svatby a zároveň 8 let od založení AteLYERu. Taková událost si zaslouží velkou oslavu a proto bych vám ráda představila speciální afirmační kolekci plnou splněných snů a přání jménem Infinity. Třpytivá krása zdobená symbolem ležaté osmičky představující NEKONEČNO ∞ posetá myšlenkami, které bychom si měli připomínat každý den, abychom si uvědomili, že se máme míň bát a víc snít, přát si a hlavně ŽÍT.♥

„Když se život točí v rytmu nekonečna“

8.8. den naší svatby a zároveň 8 let výročí AteLYERu, tak co k tomu dodat víc než kolekci s nádherným symbolem ležatý osmičky, kterej nás NEKONEČNĚ provází životem.

Zažili jsme toho s Filipem tolik, že by to vydalo na knihu. A že jí jednou fakt napíšu!

Procestovali jsme kus světa, bydleli na dost divnejch místech a jedli fakt podezřelý věci.

Kompletně vyměnili svý životy. Filip z korporátního gentlemana v obleku na analytika v roztrhaným triku, kterej je furt bos a odmítá si vzít dlouhý kalhoty. To byla velká změna. Já z praštěný grafičky a umělecký holky pro všechno, která si vždycky všechno dělala po svým a měla alergii na slovo autorita, na praštěnou umělkyni na volný noze, která je ehm, v tom ostatním furt stejná. Dobře, to až tak velká změna nebyla.

Jistou práci a byt na pražským sídlišti, kterej jsme díky bohu nekoupili jsme celkem rozumně vyměnili za dvě krosny a toulavý botky, který nás zavedly do Indonésie, kde se v roce 2017 zrodila myšlenka založit AteLYER a z peněz za prodanej skútr se tak stalo a ještě toho roku v srpnu už jsem vyráběla první náramky na našem pozemku s výhledem na Brdy.

Jo, ten jsme stihli koupit z Indonésie a navzdory protestům, že je to blbost a že se máme vrátit do Prahy jsme se místo toho nastěhovali do skoro 100 let starý boudy bez tekoucí vody a vedle začali stavět dům, kterej měl bejt napořád…

Jenže nebyl, protože se stalo tolik fakt velkejch věcí od zdraví, přes vyhoření, zavření AteLYERu až po totální změnu myšlení, že se zas ozvaly ty naše toulavý botky a uvědomění, že tady naše cesta nekončí.

Šup. Lup. V srpnu, jo fakt zase v srpnu jsme dům prodali a zmizeli hledat novej domov do Španělska. Proč tam? Nečekejte žádný velký příběhy. Prostě proto, že je tam teplo a že se tam daj jíst jahody v březnu, blbnout ve vlnách a chodit bosky v písku.

Šup. Lup. Z velkýho domu co měl bejt napořád jsme zase zpátky v malý boudě bez tekoucí vody jenže za okny šplouchá moře a my už nikdy neřeknem slovo napořád. No jestli tohle neni nekonečnej koloběh tak už nevim co!

Tak tuhle bláznivou jízdu životem oslavte s náma s kolekcí Infinity, která nám připomíná, že se máme míň bát a víc snít, přát si a hlavně ŽÍT.

AteLYER ilustrace podpis

Život ve Španělsku a náš novej domov

Kdo mě sleduje delší čas, asi ví, že v posledních letech jsme pravidelně prchali do Španělska. Začalo to nenápadně, jen tak jsme zapíchli prst do mapy a vybrali místo, kde si malinko prohřát kosti během nekonečně dlouhý zimy, kterou já teda rozhodně nesnáším dobře. Velmi mírně řečeno.

VELMI mírně.

A jak tak šel čas, rok se s rokem sešel a najednou byl leden 2023 a já jsem, dá se říct slavnostně? No asi ne, ale nic lepšího mě nenapadá…

Takže ,,Slavnostně jsem ohlásila, že AteLYER, tak jak ho znáte, končí“.

Po těch letech a tý krásný komunitě, kterou jsme společně vytvořili se strhla nesmírná vlna otázek, ještě nesmírnější vlna objednávek a úplně nejnesmírnější vlna tak krásných zpráv a mejlů, že jsem měla chuť si to snad i rozmyslet…

Jenže já prostě musela poslechnout ten hlásek ve svý hlavě, že v nejlepším se má přestat, aby mohlo přijít něco ještě lepšího.

Proč by někdo ukončil něco tak skvělýho? A jistýho? To se přece nedělá, říká naše rodina a hned na to následuje ,,A co tam budeš jako dělat?“, ptaj se se stejnou nedůvěrou jako vždycky. Jako by nás snad za ty roky ani neznali. ,,A není to škoda?!“. Jenže škoda je dobrýho člověka a jistá je jen smrt.

Mrzlo až praštilo, když jsme nasedli do naší 20 let starý a více či méně zrezlý dodávky, kterou jsme alespoň zevnitř předělali na poměrně fotogenickou obytku a (poprvé v životě „bez práce“) vyrazili na cestu hledání.

Hledání smyslu života. Už zase.

Tak jako tenkrát v roce 2016, když jsme se na všechen dosavadní život v Praze vykvákli a odjeli do Indonésie jen s dvěma krosnama, úplně zbytečnou zásobou ponožek a velkým NEVÍM. A stejně jako se to povedlo tenkrát, díky čemuž vznikl AteLyer a taky náš domov na vysněným místě v Čechách… Tak úplně stejně se to povedlo teď.

Není nad to zopakovat ověřený postupy. A nechat zmlknout všechny ty „ale to nejde“, „ale to já nemůžu, protože…“.

No, a tak jsme objeli skoro celý Španělsko, abychom si po měsících na cestách uvědomili, že jen ztrácíme čas, protože vlastně přesně víme, co chceme.

Život ve Španělsku

Život ve Španělsku

Skočit do toho po hlavě.

Prodat náš zrovinka dostavěnej dům v Čechách a jít zase o kus dál.

Taky jsme si to mohli uvědomit dřív, než jsme byli úplně nejdál co to šlo… Ale tak to v životě nefunguje. Všechno má svůj čas a bod, kde přijde to aha. Ten AHA moment, jak se tomu dneska říká. A tak si tak jedeme zpátky až z Portugalska a vůbec netušíme, kde že to budeme ve Španělsku vlastně žít, napadlo nás ještě jednou zajet na naše srdcový místo, kde před dvěma lety začala ta opravdová láska k týhle zemi. Vlastně jen tak, mrknout, jak se nám tam bude líbit po tom, co jsme projeli celý pobřeží.

A ejhle. Bylo to tam!

Ten pocit, když srdce konečně ví, oči se na tu nádheru nemůžou vynadívat a i mysl konečně ztichne a přestane házet klacky pod nohy. Zaparkovali jsme na našem oblíbeným místě, dali si lahvinku vína a cestou ke kontejneru s odpadkama jsme si jasně řekli, že to bude tady. Že je to TADY. Celou tu dobu. Ty odpadky jsou jen vedlejší zápletka. Poetický detail.

No, a tak jsme teď tady a máme novej domov. Pozemek v naší milovaný Murcii, kam nás srdce vždycky táhlo, tak co vymýšlet víc? Když mozek rozhazuje rukama, srdce to ví vždycky líp.

A teď to teprve začne!

Jestli jste totiž někdy stavěli dům, tak víte, jaký je to peklo… A víte, jaký je to teprv peklo, když nikomu kolem nerozumíte? Ale o tom zase příště, ať se máte na co těšit, protože už teď je to materiál na knihu.

P.S. Doufám, že učitelka ze střední se kaje za tvrzení, že angličtina je střed vesmíru!

AteLYER ilustrace podpis

Život ve Španělsku

Život ve Španělsku