Jmenuji se Judit, mám povahu upřímnýho dobrodruha, kterej miluje Život a skákání do jeho rozbouřenejch vln. Do těch mořskejch ale skáču málo, protože se bojím. Životní paradox.
Od dob, kdy jsem byla takhle malinká mě provází ruce, stůl i triko zamazaný od barev, šuplíky plný nápadů, kapsy napěchovaný kamínkama, pírkama i klacíkama z přírody a nekonečná touha dělat si věci po svým. Od srdce. Vášnivě. Opravdově.
Nikdy jsem nezapadala. Do školy, ani do tý umělecký. Do práce, ani do tý kreativní. Problém s autoritama tomu říkali. A já nechápala s jakýma.
Snažila jsem se, fakt že jo, ale nakonec vyhrálo moje Já, který chtělo svobodu. Svobodu a svý zběsilý tempo, který se čas od času potkává s klidem. Tvořivou vlnu, kterou jsem mohla sjíždět podle toho, jak zrovna fouká vítr. A když zrovna nefouká, uzemnit se, vydechnout, zastavit se a zase nabrat sílu na objevení dalších zákoutí svý tvořivý duše.
A přesně tak vznikl tenhle můj, váš, náš AteLYER Života.
Jednim bláznivym nápadem na všechno se vykašlat, spakovat život do dvou báglů a odjet do Indonésie navzdory všem strašákům pod postelí…