Jmenuji se Judit, mám povahu upřímnýho dobrodruha, kterej miluje Život a skákání do jeho rozbouřenejch vln. Do těch mořskejch ale skáču málo, protože se bojím. Životní paradox.

Od dob, kdy jsem byla takhle malinká mě provází ruce, stůl i triko zamazaný od barev, šuplíky plný nápadů, kapsy napěchovaný kamínkama, pírkama i klacíkama z přírody a nekonečná touha dělat si věci po svým. Od srdce. Vášnivě. Opravdově.

Nikdy jsem nezapadala. Do školy, ani do tý umělecký. Do práce, ani do tý kreativní. Problém s autoritama tomu říkali. A já nechápala s jakýma.

Snažila jsem se, fakt že jo, ale nakonec vyhrálo moje Já, který chtělo svobodu. Svobodu a svý zběsilý tempo, který se čas od času potkává s klidem. Tvořivou vlnu, kterou jsem mohla sjíždět podle toho, jak zrovna fouká vítr. A když zrovna nefouká, uzemnit se, vydechnout, zastavit se a zase nabrat sílu na objevení dalších zákoutí svý tvořivý duše.

A přesně tak začal tenhle můj příběh a vznikl AteLYER Života.

Jednim bláznivym nápadem na všechno se vykašlat, spakovat život do dvou báglů a odjet do Indonésie navzdory všem strašákům pod postelí. Psal se rok 2017, když jsme odstartovali naší cestu na skútru z Jakarty až na Sumbawu skrz města, pole i jámy lvový a po mnoha měsících jsme našli odpovědi na všechny ještě doma položený otázky.

Já i Filip jsme našli novou životní cestu a ta moje začala z peněz za prodanej skútr. První materiál na tvoření jsem dovezla z Bali ve sportovní tašce, kterou nám chtěli sebrat kvůli podezřelýmu obsahu. My se ale nedali a cesta byla jasná.

Tvořit. Prostě jen tvořit. Tak jako když jsem byla malá. Bez pravidel. Bez zadání. Skutečně a opravdově.

Jen se strachem mý rodiny, kdo že to vlastně vůbec koupí. Ale koupil! Byla to neskutečná jízda a pořád je. Někdy mi ruce nestačily a hlava šla kolem, ale v srdci, tam bylo pro vás všechny místa pořád dost. Bez vás by nic tady z toho neexistovalo. Tohle všechno je vaše dílo. Jste neskutečný a když říkám Děkuju, je to to nejupřímnější Děkuju, co kdy znělo vesmírem. ♥

Jenže, to bychom nebyly my dva, abychom z těch klidnejch vod po pár letech zase nevypluli vstříc dobrodružství do pořádně divokýho oceánu…