Příběh vlastního poznání, to je kolekce Wild soul
Milí, dnes vám chci představit novou spirituální kolekci rozkvetlých svíček jménem Wild soul inspirovanou nespoutaným duchem přírody, moudrostí prastarých kultur a hlubokým poznáním.
Čtyři kouzelné rituály.
Čtyři povznášející a mysl zklidňující kompozice vůní, které vás zavedou až do samotného nitra srdce.
Čtyři nespoutané kresby představující divokou sílu, spojení s přírodou a hlubokou moudrost.
Čtyři ručně vyráběné rozkvetlé svíčky z té nejčistší přírody zdobené květy, minerály a magickým symbolem pírka.
To je Wild soul, kolekce tak nespoutaná a moudrá jako je duše sama.
„Příběh vlastního poznání, příběh Wild soul“
Tahle kolekce v sobě nese kousek (ne)obyčejnýho příběhu, kterej sahá pár let zpátky a kterej, ač je vyprávěnej skrze mě, patří mnohým z nás. Je to příběh plnej nevědomosti, ztráty sebe sama, poznání a životní změny, která nás zavolá jakmile sejdeme z cesty našeho srdce.
Už je to nějakej pátek, co jsem s vámi sdílela povídání o mým životě, ve kterým jsem se rozepsala nejen o tom růžovým, co mě za ty roky potkalo, ale i o tom pěkně šedivým. Kromě toho krásnýho jako bylo najít životní lásku, splnit si svuj sen o tvůrčím podnikání nebo bydlet v zamilovaným karlštejnsku, je v něm taky těžký vyhoření spojený s hromadou zdravotních problémů, propadem do totální beznaděje a pocitem, že život už nikdy nebude jako dřív…
Dneska už je to 6 let a ač to bylo nejtěžší období v mým životě, jsem za něj neskutečně vděčná, protože díky tomu jsem tím, kým jsem teď. A to nemyslím jako nějaký pitomý klišé… Dneska jsem totiž vážně někdo úplně jinej a ne, život už neni jako dřív… Je totiž mnohem… LEPŠÍ.♥
Z holky, která do tý doby jela životem jak drak, nechala se svést workoholismem výměnou za úspěch a peníze, chtěla vyhovět všemu a všem, neuměla říct NE a řešila neskutečný blbosti, se během pár měsíců stal úplně jinej člověk. Nejdřív troska, která furt hledala řešení tam venku a bezmezně věřila v sílu medicíny, protože ta jí z toho srabu přece měla dostat. Klubíčko neštěstí, který kam vlezlo, dostalo další diagnózu a šrámy na duši. Litující se hromádka, která se trápila tou krásně zbytečnou větou… ,,Proč zrovna já?!“.
A pak 18. července 2019, den před mejma 27. narozeninama jsem se během jedný jediný minuty po tejdnech zvedla ubrečená z postele a řekla si, tak a dost! Koukej se vyhrabat, umyj ze sebe všechny ty domněnky, litovačky, diagnózy a prognózy a začni už konečně něco dělat!
Je to tvuj příběh!
A tak jsem začala. Nejdřív jsem zbytky svýho zoufalství otiskla do dvou bločků starý fimo hmoty, ze který jsem vymodelovala mističky a pak jsem vzala jsem svý zdraví do vlastních rukou a kromě toho nejlepšího z medicíny jsem si taky vzala to nejlepší ze sebe sama. Ze svýho vnitřního Já, který bylo tak dlouho zadupaný a nevyslyšený…
Odhodlanost.
Chuť hledat jiný cesty.
Nevěřit, že neni možnost.
Najít něco víc.
Hlubší smysl života.
Spojení.
DuchaPLNOST.
Zjistit proč TO přišlo.
Proč v tomhle věku, kdy mám zvládat všechno.
Proč za mnou, když ostatní to dělaj celej život.
Co mě to má naučit?
A pak jsem sama sobě nastavila zrcadlo a přiznala si, že v tom nastavení a tempu, ve kterým jsem jela, to nemohlo dopadnout jinak a že mám ohromný štěstí, že to ke mně přišlo tak brzo.
A tohle uvědomění mi dalo křídla…
Pokud totiž mám prsty v tom, že se všechno sesypalo, můžu mít taky prsty v tom, že se všechno zase srovná k lepšímu. Vim, že tohle přesvědčení je tenkej led a rozhodně neni vhodný pro každýho, ale pro mě v tý daný situaci bylo a doslova mě zachránilo. Začala jsem hledat. Nejen venku, ale hlavně uvnitř. Uvnitř sebe sama.
Cejtila jsem, že musim vystoupit z toho 2D světa plnýho vnějších řešení
Nechtěla jsem se nechat vláčet šílenejma scénářema mojí mysli, která umí v mžiku vytvořit nesmyslný hororový filmy úplně ze všeho. A tak jsem začala svojí mysl zklidňovat a tím nevědomky probouzet. Ne skrz opakování nicneříkající věty jako „mysli pozitivně“. Ne skrz zidealizovaný meditace, kde se v hlavě neobjeví jediná myšlenka. Ale skrze příběhy.
Víte, já jsem nikdy nepatřila k lidem, který věřej jen v to, co viděj. Celej život cejtim, že je NĚCO VÍC. Něco co nevidíme pouhejma očima. A vůbec tim nemyslim nějaký náboženství. Nemá to pro mě jméno, vzhled ani pravidla. Věřim v energie, intuici, spojení s něčím hlubším, schopnost rozvíjet svoje vědomí, trénovat mysl a hlavně V MOŽNOST ZMĚNY.
Kdykoli bylo potřeba, lehla jsem si a vůbec nevim proč, pouštěla jsem si hudbu fléten původních Američanů a u toho jsem vědomě rozpouštěla všechny děsivý představy a automaticky naskakující vzorce, který jsem měnila v nový a úplně jiný příběhy.
To bylo moje první setkání s opravdovou „meditací“ a „vizualizací“. Nevěděla jsem odkud to přišlo, nikdo mě to nenaučil ani neporadil, ani jsem to nikde nevyčetla. Bylo to prostě tam. Něco uvnitř mě si o to řeklo a během dalších měsíců jsem se skrz plno dalších „technik“ naučila chápat a pracovat se svýma myšlenkama i bolestí, poslouchat ten tichej šepot svýho těla i duše a po roce jsem se dostávala do tak jemný hladiny vnímání všeho kolem, že jsem si připadala jako bych žila v úplně jiný realitě.
Bylo to neskutečně krásný a hluboký poznání „něčeho víc“, co nejde slovama ani popsat. Navždycky to změnilo moje vnímání světa a hlavně sebe sama. A i přesto, že už dávno denně nelehávám u tý nádherný uklidňující hudby, nesu si tohle vědomí dál životem a koukám skrz něj na svět úplně jinak, než dřív…
Chápu, jestli si klepete na čelo
A řikáte si „další ezo bláboly“, protože těch je poslední roky internet fakt plnej, jenže na PODSTATĚ věci to stejně nic nemění…
Protože to, že všechno není černobílý, měřitelný a okem viditelný věděly už všechny dávný kultury v dobách, kdy žádný internety neexistovaly. To, že i člověk je součástí celku a toho nádhernýho koloběhu Země, kterej má svý zásady a hluboký tajemství, který nikdo nikdy neodhalí. To, že jestli chceme alespoň malinko pochopit a vstoupit do nitra, musíme se ztišit, otevřít srdce a pozorovat TO…
Skrze dokonalou harmonii přírody na jejíž zákony je i „všemocná“ věda krátká a člověk si může jen „myslet“.
Skrze neuvěřitelný instinkty zvířat, který žádný zprávy nečtou a přesto ví, že se blíží nebezpečí nebo čas na změnu.
Skrze naší vlastní intuici, která nás varuje a našeptává, jenže my neposloucháme, dokud nám to černý na bílým nesdělí vnější „autorita“.
,,Protože to všechno v nás je
ať už chcem nebo ne,
protože i my jsme příroda,
tak jako oheň, vítr i voda.“
A přesně tohle. Tohle všecičko vyslovený a ještě plno dalších nevyslovenejch příběhů mi bylo inspirací pro tuhle jedinečnou spirituální kolekci svíček, skrze kterou jsem opět nechala promluvit svý já, který povznáší tohle zdánlivě „obyčejný řemeslo“ na novou úroveň. Na úroveň, ve který i svíčky můžou být uměním, který vypráví příběh skrze každičkej detail.♥
Wild soul
To je divokost. Nespoutanost. Volnost. Odvaha.
Je to spiritualita. Duchaplnost. Intuice. Moudrost.
Je to naslouchání srdci. Šepot duše. Cesta k sobě.
Je to čas zpomalit. Vydechnout. Ponořit se do hlubin.
Je to duše. Skutečná. Opravdová. Svá.
NAPIŠTE KOMENTÁŘ