Ani vám nevím, co se to tenkrát stalo… Asi jsem zaspala a uvědomila jsem si teprve v říjnu, že ANO, ANO opravdu už je říjen. Nebo to bylo tím, že i když se malovaný svíčky docela příjemně prodávaly, moje hlavní tvorba byly šperky, který jsem sotva stíhala doplňovat. Jenže tady mi něco svitlo a poprvý v historii jsem objednala celejch 20 kg vosku a hromadu sklenic. Když to všechno dorazilo, ani ve snu by mě nenapadlo, co všechno tímhle rozpoutám…
Zasedla jsem k vymejšlení kolekce a jediná moje myšlenka byly barvy. No a přesně takhle jsem se do těch ehm… bobků dostala. Zapla jsem si Gilmorky a pustila jsem se do toho. Párovala jsem vůně s barvama a barvy zase s vůněma, rozmejšlela jsem zdobení, měla jsem prostě parádní podzimní náladu, ale hlavně… Hlavně jsem uvěřila, že už všechno o svíčkách vím. A to je přesně ta chvíle, ve který truhláři přijdou o prsty. Já tupec!
Pominu-li, že výroba barevnejch svíček byla i s řádnou výbavou a zkušenostma o dost náročnější na čas, přesnost a úklid, to nejhorší překvapení mě čekalo až ráno. To pečlivý zdobení a krásný jasný barvy, který ještě večer vypadaly jako duhovej sen byly do rána v trapu. Pokud totiž nalejete barevnej vosk do průhlednejch sklenic, smrští se a odlepí se od skla. Né, že by se to u nebarvenýho vosku nedělo, jen to prostě není vidět. Zkusila jsem všelijaký nadějný fígle, ale bylo to ještě horší. V těch proklatejch sklenicích jsem měla veškerej vosk, esence, kameny a šílený množství svýho času, kterej byl nenávratně fuč a svíčky nikde. Nezbejvalo, než z každý, každičký svíčky seškrábat zdobení, utřít slzy, jednu po druhý roztavit a začít úplně od začátku…
Testovali jsme. Testovali jsme dlouho a odhodlaně. Filip dumal a pak počítal, dumal a pak počítal jak donutit živej vosk, aby se choval tak jak potřebuju. On je na tyhle věci dobrej. A já mám zase energie za dva, když se do něčeho opřu. A tak jsme se opřeli. Opřeli jsme se oba a nakonec se nám povedlo přijít tomu na kloub a konečně tak dostat do světa první velkolepou kolekci svíček, která nesla jméno BARVY ŽIVOTA. Hodně mě naučila, byla krásná a byla do pár dnů komplet pryč. Nakonec se stala stálicí. A tady to někde doopravdy začalo…