Ohnivá síla, která nikdy nevyhasne! Slavíme 9 let

Nemůžu uvěřit… AteLYER slaví neuvěřitelnejch 9 let!!!

Devět let od chvíle, kdy jsme prodali skútr, kterej s náma projel půlku Indonésie a já z těch peněz nakoupila první korálky.
Devět let od momentu, kdy jsem si řekla hele, proč pořád pracovat pro někoho jinýho a nedat tu energii do vlastního?
Devět let od chvíle, kdy jsem se rozhodla, že svý jméno otisknu do něčeho jedinečnýho a tak z hříčky mýho příjmení vzniknul AteLYER.
Devět let od doby, kdy jsme se nastěhovali do skoro sto let starý mini boudy v podhůří Brd, kde to všechno začalo. Ehm. Dodnes nechápu jak jsme se tam vešli.
Devět let od prvního vyrobenýho náramku, kterej započal tuhle jízdu. Někdy přímo horskou dráhu!
Devět let neskutečnejch úspěchů i momentů, kdy jsem si říkala, že na to kašlu. A taky jsem se na to vykašlala. A zas se vrátila!
Devět let, ve kterejch jsem AteLYER z Asie přesunula do mýho milovanýho Karlštejnska a nakonec na jih Španělska.
Devět let neuvěřitelnejch životních proměn, který by vydaly na knihu. A ne jednu!
Devět let vzestupů. (Držko)pádů. Nádhernejch snů, který se splnily. Nočních můr, kvůli kterejm jsem to vzdávala.

Za těch devět let se změnilo snad všechno všecičko. Ale něco přece jen zůstalo stejný. Já a Filip, tohle naše kreativní dílo a VY. ♥ Úžasný lidi, díky kterejm jsem se nakonec vždycky rozhodla, že to za to stojí!

Je to tak. Jste to vy. To vy jste mojí energií, Sluncem a ohněm, bez kterýho by nic tady z toho nezačalo, nerostlo, nevrátilo se a hlavně vůůůůbec neexistovalo.

A tak jsem, na počest tohohle neuvěřitelnýho (skoro kulatýho) výročí, letos vytvořila narozeninovou limitku ve znamení ohnivý vnitřní síly, která nikdy nevyhasne a která je uvnitř každičkýho z nás.♥ Energie, kterou jste mi celý ty dlooouhý roky dávali a já vám jí teď ze srdce vracím zpět v podobě magický edice jménem…

Neboj se zazářit

Kouzelná afirmační kolekce inspirovaná ohnivým zatměním Slunce, která v sobě nese…

Odvahu vystoupit ze stínu a zazářit.
Ohnivou vnitřní sílu, která se nedá ničím a nikým zastínit.
Nalezení Slunce uvnitř sebe sama.
Vědomí, že to my jsme tím světlem, který hledáme.
A připomínku, že ať se v životě děje cokoli, Slunce nakonec vždycky vyjde a všechny stíny padnou za nás.

Tohle a ještě mnohem, mnohem víc je vepsaný v každičkým detailu týhle třpytivý krásy plný splněnejch snů.

Tak tuhle ohnivou cestu životem oslavte s náma s kolekcí Neboj se zazářit, která nám připomíná, že v sobě všichni máme oheň, kterej nikdy nevyhasne.♥ Objednáte ji přímo tady.

AteLYER ilustrace podpis

Můj rozkvetlej rok 2025: Co se dělo za oponou

Tak je to tady! Další rok za náma. Neskutečný. Prosvištěl jak svišť. Stalo se toho tolik. Těžkýho. Krásnýho. Velkýho. Prostě… stal se ŽIVOT. ♥

Byl to rok plnej zjišťování a osahávání toho jak co funguje, když už nesedím ve svý dílně celej rok, ale cestuju do ní z jihu jak stěhovavej pták. 🙂 Byl to rok plnej „aha“ momentů a ponaučení, ze kterejch žiju dál a budu žít ještě pěkně dlouhou dobu. Byl to rok, ve kterým jsem vydala zatím ty nejkrásnější kolekce rozkvetlých svíček, který kdy byly… Jasně, říkám to každej rok, ale teď je to fakt pravda!

Byl a ještě dlouho to bude rok plnej vděčnosti.

Za mojí hroší kůži a praštěně urputnou povahu, která se nikdy nevzdává a nezná slovo „nejde“.
Za odvahu, že jsem se rozhodla pokračovat v budování svý malý rozkvetlý značky i přes 2 500 km vzdálenost od domova.
Za mýho skvělýho muže Filipa, kterej v tom jede semnou a mojí mamku, bez který by to vůbec nebylo možný, protože to právě ona balí ty krásný rozkvetlý balíčky, když my nejsme v dosahu.
Za úžasný lidi, který mi tenhle rok přišli do života.

A hlavně… a ze všeho nejvíc…

Za vás ♥

Protože nic z toho by vůbec neexistovalo, kdybyste si ke mě nenašli cestu právě vy. To vy jste mojí energií, inspirací a důvodem…

…proč lezu do vysokejch skal, na divoký pláže i do strání mezi kaktusy pro ty nejkrásnější kvítka.
…proč maluju barevný obrazy a piplám se s pidi kresbičkama, který pak vyprávěj příběh na každičký rozkvetlý svíčce.
…proč trénuju svuj alchymistickej nos těma nejkrásnějšíma esenciálníma olejema z celičkýho světa.
…proč nemůžu zastavit svojí fantazii a nejmíň 100x denně se přistihnu, jak přemejšlim nad novou kolekcí.
…proč jsem se rozhodla povznést „obyčejný svíčkařský řemeslo“ na opravdový umění.

Prostě důvodem… PROČ TVOŘÍM.

Díky za další nádhernej rok s vámi, kterej mi opět ukázal, že to všechno opravdu má smysl.
Díky za vaši nesmírnou důvěru a za to, že sbíráte ty moje malý umělecký díla z vosku.
Díky, že necháváte rozkvést mojí práci přímo ve vašem srdci.

Nesmírně si toho vážím a společně s mojí rodinou vám přejeme ty nejkrásnější Vánoce a rozkvetlej rok 2026.

A teď už… přijměte moje pozvání za oponu, kde vám s humorem mně vlastním ukážu, co se dělo v našem životě. ♥

Jó a abych nezapomněla! Další nová kolekce rozkvetlých svíček bude už v lednu. Tak sledujte dění tady nebo na Instagramu. 🙂

AteLYER ilustrace podpis

Do nekonečna a ještě dál! Slavíme 8. výročí

8. 8. Den naší svatby a zároveň 8 let od založení AteLYERu. Taková událost si zaslouží velkou oslavu a proto bych vám ráda představila speciální afirmační kolekci plnou splněných snů a přání jménem Infinity. Třpytivá krása zdobená symbolem ležaté osmičky představující NEKONEČNO ∞ posetá myšlenkami, které bychom si měli připomínat každý den, abychom si uvědomili, že se máme míň bát a víc snít, přát si a hlavně ŽÍT.♥

„Když se život točí v rytmu nekonečna“

8.8. den naší svatby a zároveň 8 let výročí AteLYERu, tak co k tomu dodat víc než kolekci s nádherným symbolem ležatý osmičky, kterej nás NEKONEČNĚ provází životem.

Zažili jsme toho s Filipem tolik, že by to vydalo na knihu. A že jí jednou fakt napíšu!

Procestovali jsme kus světa, bydleli na dost divnejch místech a jedli fakt podezřelý věci.

Kompletně vyměnili svý životy. Filip z korporátního gentlemana v obleku na analytika v roztrhaným triku, kterej je furt bos a odmítá si vzít dlouhý kalhoty. To byla velká změna. Já z praštěný grafičky a umělecký holky pro všechno, která si vždycky všechno dělala po svým a měla alergii na slovo autorita, na praštěnou umělkyni na volný noze, která je ehm, v tom ostatním furt stejná. Dobře, to až tak velká změna nebyla.

Jistou práci a byt na pražským sídlišti, kterej jsme díky bohu nekoupili jsme celkem rozumně vyměnili za dvě krosny a toulavý botky, který nás zavedly do Indonésie, kde se v roce 2017 zrodila myšlenka založit AteLYER a z peněz za prodanej skútr se tak stalo a ještě toho roku v srpnu už jsem vyráběla první náramky na našem pozemku s výhledem na Brdy.

Jo, ten jsme stihli koupit z Indonésie a navzdory protestům, že je to blbost a že se máme vrátit do Prahy jsme se místo toho nastěhovali do skoro 100 let starý boudy bez tekoucí vody a vedle začali stavět dům, kterej měl bejt napořád…

Jenže nebyl, protože se stalo tolik fakt velkejch věcí od zdraví, přes vyhoření, zavření AteLYERu až po totální změnu myšlení, že se zas ozvaly ty naše toulavý botky a uvědomění, že tady naše cesta nekončí.

Šup. Lup. V srpnu, jo fakt zase v srpnu jsme dům prodali a zmizeli hledat novej domov do Španělska. Proč tam? Nečekejte žádný velký příběhy. Prostě proto, že je tam teplo a že se tam daj jíst jahody v březnu, blbnout ve vlnách a chodit bosky v písku.

Šup. Lup. Z velkýho domu co měl bejt napořád jsme zase zpátky v malý boudě bez tekoucí vody jenže za okny šplouchá moře a my už nikdy neřeknem slovo napořád. No jestli tohle neni nekonečnej koloběh tak už nevim co!

Tak tuhle bláznivou jízdu životem oslavte s náma s kolekcí Infinity, která nám připomíná, že se máme míň bát a víc snít, přát si a hlavně ŽÍT.

AteLYER ilustrace podpis

VELKÝ SPECIÁL: Jak šel čas se svíčkami od roku 2017

Kde beru inspiraci, ty největší výrobní průse*y a další tajnosti z mojí dílny i života.

Život ve Španělsku a náš novej domov

Kdo mě sleduje delší čas, asi ví, že v posledních letech jsme pravidelně prchali do Španělska. Začalo to nenápadně, jen tak jsme zapíchli prst do mapy a vybrali místo, kde si malinko prohřát kosti během nekonečně dlouhý zimy, kterou já teda rozhodně nesnáším dobře. Velmi mírně řečeno.

VELMI mírně.

A jak tak šel čas, rok se s rokem sešel a najednou byl leden 2023 a já jsem, dá se říct slavnostně? No asi ne, ale nic lepšího mě nenapadá…

Takže ,,Slavnostně jsem ohlásila, že AteLYER, tak jak ho znáte, končí“.

Po těch letech a tý krásný komunitě, kterou jsme společně vytvořili se strhla nesmírná vlna otázek, ještě nesmírnější vlna objednávek a úplně nejnesmírnější vlna tak krásných zpráv a mejlů, že jsem měla chuť si to snad i rozmyslet…

Jenže já prostě musela poslechnout ten hlásek ve svý hlavě, že v nejlepším se má přestat, aby mohlo přijít něco ještě lepšího.

Proč by někdo ukončil něco tak skvělýho? A jistýho? To se přece nedělá, říká naše rodina a hned na to následuje ,,A co tam budeš jako dělat?“, ptaj se se stejnou nedůvěrou jako vždycky. Jako by nás snad za ty roky ani neznali. ,,A není to škoda?!“. Jenže škoda je dobrýho člověka a jistá je jen smrt.

Mrzlo až praštilo, když jsme nasedli do naší 20 let starý a více či méně zrezlý dodávky, kterou jsme alespoň zevnitř předělali na poměrně fotogenickou obytku a (poprvé v životě „bez práce“) vyrazili na cestu hledání.

Hledání smyslu života. Už zase.

Tak jako tenkrát v roce 2016, když jsme se na všechen dosavadní život v Praze vykvákli a odjeli do Indonésie jen s dvěma krosnama, úplně zbytečnou zásobou ponožek a velkým NEVÍM. A stejně jako se to povedlo tenkrát, díky čemuž vznikl AteLyer a taky náš domov na vysněným místě v Čechách… Tak úplně stejně se to povedlo teď.

Není nad to zopakovat ověřený postupy. A nechat zmlknout všechny ty „ale to nejde“, „ale to já nemůžu, protože…“.

No, a tak jsme objeli skoro celý Španělsko, abychom si po měsících na cestách uvědomili, že jen ztrácíme čas, protože vlastně přesně víme, co chceme.

Život ve Španělsku

Život ve Španělsku

Skočit do toho po hlavě.

Prodat náš zrovinka dostavěnej dům v Čechách a jít zase o kus dál.

Taky jsme si to mohli uvědomit dřív, než jsme byli úplně nejdál co to šlo… Ale tak to v životě nefunguje. Všechno má svůj čas a bod, kde přijde to aha. Ten AHA moment, jak se tomu dneska říká. A tak si tak jedeme zpátky až z Portugalska a vůbec netušíme, kde že to budeme ve Španělsku vlastně žít, napadlo nás ještě jednou zajet na naše srdcový místo, kde před dvěma lety začala ta opravdová láska k týhle zemi. Vlastně jen tak, mrknout, jak se nám tam bude líbit po tom, co jsme projeli celý pobřeží.

A ejhle. Bylo to tam!

Ten pocit, když srdce konečně ví, oči se na tu nádheru nemůžou vynadívat a i mysl konečně ztichne a přestane házet klacky pod nohy. Zaparkovali jsme na našem oblíbeným místě, dali si lahvinku vína a cestou ke kontejneru s odpadkama jsme si jasně řekli, že to bude tady. Že je to TADY. Celou tu dobu. Ty odpadky jsou jen vedlejší zápletka. Poetický detail.

No, a tak jsme teď tady a máme novej domov. Pozemek v naší milovaný Murcii, kam nás srdce vždycky táhlo, tak co vymýšlet víc? Když mozek rozhazuje rukama, srdce to ví vždycky líp.

A teď to teprve začne!

Jestli jste totiž někdy stavěli dům, tak víte, jaký je to peklo… A víte, jaký je to teprv peklo, když nikomu kolem nerozumíte? Ale o tom zase příště, ať se máte na co těšit, protože už teď je to materiál na knihu.

P.S. Doufám, že učitelka ze střední se kaje za tvrzení, že angličtina je střed vesmíru!

AteLYER ilustrace podpis

Život ve Španělsku

Život ve Španělsku

Jak to všechno začalo aneb moje cesta životem

Jak to všechno začalo… Když jsem byla malá, moc ráda jsem se hrabošila v babiččinejch šperkovnicích. Byla jsem v nich ponořená doslova až po uši a připadala jsem si jako princezna z pohádky. Ještě víc jsem ale milovala malování, trajdání s dědou po lese, malování toho našeho „Kančího údolí“, vyjížďky na koních, pozorování ptáků, hledání kamínků i pírek ze sojky, brouzdání v potoce a hlavně…

Ty letní rána na chatě. Zvuk sekačky na trávu. Vůně sena a malin v lese. Klapání máminejch dřeváků cestou pro pažitku na chleba s lučinou a hrnkem mlíka k tomu. A vejlety na Karlštejn! Každej takovej vejlet jsme totiž s tátou zabrousili do pidi obchůdku s minerálama, kterej byl jen malinkej kousíček pod hradbama. Co vám budu povídat, o hrad tu vůbec nešlo. Šlo spíš o to, kterej kamínek si vybrat za ušetřený kapesný, který jsem dostala za vízo. A čím radši jsem tam jezdila, tím větší byla sbírka. A čím větší byla sbírka, tím radši jsem tam jezdila…

To byly nejšťastnější chvíle mýho dětství, a aniž bych to tenkrát tušila… ty kouzelný letní dny, čerstvě posekaná tráva, kameny a láska k přírodě byly začátkem příběhu jménem AteLYER a mojí velký životní cesty.

Svoboda v Indonésii rok 2017

Svoboda v Indonésii rok 2017

Rok, kdy mi došla trpělivost

Od dob, kdy jsem byla takhle malinká už ale uběhlo pár pubertálních uměleckostudijních let a k tomu ještě pár dalších. A najednou se psal rok 2016. Rok, kdy mi došla trpělivost s prací, která mě vysávala, s bydlením v tom hnusným paneláku v Praze bez jedinýho stromu a s rozvrzanýma houpačkama přímo pod okny, který někdo zničil, aby bylo konečně ticho. Díky bohu.

A tak už v pětadvaceti dospěl můj život kreativce všeuměla až do bodu, kdy jsem si přála přestat umět malovat a tvořit, abych mohla říct NE všemu, čím se rozhodla „živit“.

Životní paradox.

Chtěla jsem něco jinýho, chtěla jsem ŽÍT a ne přežívat, chtěla jsem TVOŘIT a ne tvořit, chtěla jsem DÝCHAT a ne dýchat. Chtěla jsem zpátky svojí svobodu.

Odvaha mi naštěstí nikdy nechyběla…

Pro strach uděláno

A tak najednou balíme svůj pražskej život do krabic a chvíli na to sedíme s mým mužem Filipem v letadle do Jakarty. Zpáteční letenka za půl roku, rodina na nervy, my na nervy, všichni na nervy. Články, že tam umřeme od babiček z novin vystříhaný. Hrůzy o muslimech v hlavě pořádně zasazený. Věci po veškerým možným příbuzenstvu. Pár peněz na účtu a nějaká ta práce domluvená na dálku. Dvě krosny. Hromada úplně zbytečnejch ponožek. A jinak nic.

Teda až do chvíle, než jsme vystoupili na druhý straně světa v jednom z největších měst vůbec a nikdo nám nerozuměl ani slovo. Ale plán zněl jasně! Koupit skútr a vyrazit napříč Indonésií neznámo kam. Nic víc. Nic míň.

Vzpomínky na Indonésii rok 2017

Vzpomínky na Indonésii rok 2017

A tak se stalo

Tisíce a tisíce kilometrů. Čtyři ostrovy. Bobky v kalhotách. Miliony úsměvů. Období dešťů. Déšť. Ještě větší déšť. Štěstí. Bahno. Kopec opic. Rýžový pole. Banánový pole. Tabákový pole. Ananasový pole. Kukuřičný pole! Mravenci ve skútru. Kakací ještěrky. Chutě na řízek, chutě na bramborovej salát, chutě na chleba. Chleba s trochou másla a solí, bože prosím. Hory a sopky. Krásný. Majestátný. Štěstí. Propadnutý víza.

Panika. Milion úsměvů. Největší štěstí. Chytání internetů mezi kozama. Černý pláže. Bílý pláže. Samý pláže. Nekonečná radost. Benzín v petkách. Polívky v igeliťákách. Ramadán. Den Ticha. Nový víza. Smažená rejže. Modrý nebe. Milion hodin na trajektu. Slunce nad hlavou. A v duši taky. Nový přátelství. Nesmírná vděčnost. A asi tak milion dalších zážitků…

A právě tam někde v dálce během tisíců kilometrů jsme zahodili strach a začali životu říkat ANO.

Zahodili jsme poctivě naučenou hrůzu z budoucnosti, která nenápadně ukrajovala přítomnost. Taky stereotypy a pravidla, který jsme měli zavrtaný hluboko pod kůží. Očekávání druhejch lidí jsme nechali tam někde v džungli a soustředili se jen na to, co si přejeme my. Tady a teď. Všechno jsme zahodili a všechno taky našli. Naší cestu i novej domov. Po návratu jsme se vrátili do míst, kde jsem vyrostla a já k mýmu zamilovanýmu tvoření.

Za peníze z prodanýho skútru jsem nakoupila první materiál a začala konečně znova TVOŘIT. Tak jako když jsem byla malá. Bez pravidel, bez zadání. Skutečně a opravdově. V tý dětský radosti a plný upřímnosti.

Ani na chvíli jsem nepřemejšlela, co budu tvořit a jak. Ani na chvíli jsem nepochybovala, že je to ta správná cesta. Postupně jsem zahodila všechny naučený vzorce a tvoření konečně přestalo bejt jen prací. Nechala jsem se vést srdcem a pod rukama mi začaly vznikat první náramky z minerálů, autorské šperky, přírodní svíčky, lapače Slunce a další originály, který si zanedlouho našly cestu přímo k vám.

A tak, z hříčky mýho jména i života…

Vznikl v roce 2017 AteLYER

Místo, kde právě jste. Místo, který je tvořeno sny a především příběhem, kterej začíná u mě a pokračuje u vás. ♥ Každej den děkuju, že můžu TVOŘIT a posílat tak mojí radost přímo do vašeho srdce.

A vy jste tak součástí. Jste mojí cestou a nekonečnou energií.

AteLYER ilustrace podpis

Vzpomínky na dětství na chatě

Vzpomínky na dětství na chatě