Kde beru inspiraci, ty největší výrobní průse*y a další tajnosti z mojí dílny i života.
Kdo by nemiloval svíčky. Jsou krásným dárkem, hezkou dekorací a našemu domovu dodávají nejen vůni, ale také příjemně útulnou a hřejivou atmosféru. A ty barevné svíčky všemožných tvarů, velikostí a vůní za pár korun. To je něco! Taková IKEA má svíček až po strop a každý obchod s dekoracemi jakbysmet. Každý z nás někdy nějakou koupil, dostal, či daroval. Jenže za jakou cenu. A co za tou cenou stojí? Pojďme se podívat na to, proč zvolit přírodní svíčky a jednou pro vždy zapomenout na parafín.
Většina běžně dostupných svíček se vyrábí z parafínu, protože jde o výrazně levnější a poddajnější surovinu, než je tomu u přírodních vosků jako je sójový, palmový nebo třeba včelí. Parafín se ale vyrábí z ropy a svíčky z něj při hoření uvolňují toxické látky nevhodné pro naše zdraví. Nemluvě o chemicky vyrobených vůních, ze kterých často bolí hlava.
Sójový vosk je naproti tomu 100% přírodní, ekologický a při hoření nevylučuje žádné škodliviny. A když se navíc zkombinuje s kvalitními přírodními vůněmi, tzv. esenciálními oleji, vznikne ta nejčistší aromaterapeutická svíčka s podmanivými tóny, která nejen, že neškodí zdraví, ale hoří výrazně déle, než je tomu u levných parafínových svíček. A navíc je výrazně šetrnější k přírodě.
Proč zvolit přírodní svíčky
Dva naprosto rozdílné pojmy, které si ale lidé často pletou. Tak si na to pojďme posvítit. Esenciální oleje, nebo také přírodní esenciální oleje jsou čisté výtažky z květin, rostlin a plodů. Výrobci je získávají destilací nebo lisováním dané suroviny a jsou tedy 100% přírodní bez jakékoli chemie a dokonalou vůni jim dodává jen a pouze samotná příroda.
Naproti tomu vonné oleje, nebo také líbivě pojmenované éterické oleje výrobce vyrábí chemicky a napodobuje tak vůně přírodní anebo vytváří vůně, které v přírodě nelze získat. Typické jsou ovocné vůně jako je jablko, broskev, meloun, banán apod. Tyto suroviny nelze destilovat a nelze z nich tedy vytvořit přírodní vůni.
Uměle vyrobené vonné oleje ale zdaleka nenahrazují pouze vůně, které v přírodě nelze získat. Můžete je sehnat v takřka jakékoli podobě. Proč? Je to jednoduché. Zatímco malá lahvička přírodního esenciálního oleje stojí od 80 Kč, uměle vyrobené vůně seženete už od 20 Kč. Další úskalí je v množství, které je potřeba do svíčky přidat. Zatímco přírodní esenciální oleje vmícháváme do vosku v nemalém množství, u umělých vůní přidáme jen pár kapek a intenzivní aroma, dá-li se tomu tak říkat, je na světě.
Sójové svíčky z kolekce Elements
Stačilo pár odstavců a odpověď je jasná. Za vším stojí cena. Jenže jaká je cena za naše zdraví? Škodlivost svíček je velké téma, tak si na to pojďme posvítit.
Použitím levného ropného parafínu v kombinaci s chemicky vyrobenými vůněmi výrobce vytvoří svíčku doslova za pár korun. Jenže taková svíčka vylučuje při hoření toxické látky jako je benzol, formaldehyd a toluen, které při kontaktu s lidským organismem vyvolávají alergie, bolest hlavy, podráždění sliznic a problémy s dýcháním. O dlouhodobých dopadech na zdraví se raději nebudu ani rozepisovat…
Kromě ceny hraje roli ale také další parametr a tím je snadné zpracování parafínu. Snáze se rozpouští, barví a dobře snáší lití do forem všelijakých tvarů a velikostí. To výrazně zjednodušuje a zrychluje výrobní proces. Naproti tomu vytváření takové sójové svíčky, která krásně voní, hoří i vypadá je doslova alchymie a jemná detailní práce kombinovaná s lety zkušeností. To rozhodně není ideální kombinace pro slabé povahy anebo výrobní pásy.
Ale ten výsledek, ten výsledek stojí za to. ♥
Jakmile jednou přivoníte k přírodní sójové svíčce s esenciálními oleji, jinou už nikdy nebudete chtít. Kvalita z přírody je nenahraditelná, stejně tak jako naše zdraví.
Tak teď už víme vše o rozdílech mezi kvalitními svíčkami z přírodních surovin a levnými svíčkami z parafínu a jejich dopadech na zdraví. A teď si pojďme říct pár slov o svíčkách z mé dílny. Nebude toho moc. Snad jen…
Svíčky jsou moje vášeň a já to naprosto miluju.
Ti z vás, kdo sledují mou tvorbu ví, že sójové svíčky z mé dílny nejsou jen tak ledajaké. Jsou to malá umělecká díla tvořená v limitovaných kolekcích, která jsou vždy inspirovaná nějakým tématem. Svíčky zdobím ručně minerálními kameny, vlastnoručně sbíranými květy a přírodninami z celé Evropy (kam všude já už pro ně lezla), přidávám do nich esenciální oleje z těch nejzajímavějších květin, rostlin a plodů a vše doplňuji vlastními autorskými ilustracemi.
Není den, kdy bych na procházce neokukovala každou rozkvetlou rostlinku a nenechávala se unést v myšlenkách na další kolekci, ke které mě inspiruje právě příroda a její rytmy. Tvorba vonných kompozic je pro mě naprostá alchymie, při které si připadám doslova jako parfumér omámený tu něžnou damašskou růží, tu šťavnatou limetkou, tu omamnou ylang ylang a dalšími stovkami nesmírně nádherných vůní z čisté přírody, které mi procházejí nejen rukama a nosem, ale především srdcem.
Tvoření svíček je pro mě splněný sen, protože do nich můžu propsat všechny své vášně a probudit všechny smysly.
Děkuji vám za nesmírnou podporu a že můžu tvořit to, co mě baví. Bez vás by to nešlo. ♥
Proč zvolit přírodní svíčky
Péče o svíčku? Proč? To nestačí jen zapálit, pak sfouknout a je to? Teoreticky ano, ale dnes si řekneme, jaké výhody nám přinese, když své svíčce věnujeme pár vteřinek péče.
Všechny svíčky prochází pečlivým testováním, abych si byla jistá, že hoří silně, rovnoměrně a na konci nezbývá po stranách nádoby žádný nerozpuštěný vosk. Kvalitní ingredience, testování a krásná svíčka je ale pouze polovinou úspěchu.
Péčí, kterou svíčce věnujete můžete udělat hotové zázraky a zlepšit tak kvalitu, intenzitu i dobu hoření. Nezapomínejte, že každý oheň potřebuje péči.
Nejprve se podíváme na péči o svíčky s bavlněnými knoty. Níže potom najdete péči o svíčky s dřevěnými knoty.
Vždy před každým dalším zapálením svíčky zastřihněte knot na cca 0,5 až 1 cm. Díky tomu zbavíte knot černé bambule na konci a zajistíte tak krásný, silný a akorát vysoký plamínek. Vždy platí: Dlouhý knot = vyšší plamen. Krátký knot = nižší plamen.
Během hoření svíčky se knot přirozeně nahne k jedné straně a vosk tak nemusí tát rovnoměrně. Proto je důležité knot pravidelně rovnat do středu nádoby.
Abyste si užili co nejdelší čas se svou svíčkou, nechte ji hořet dokud se vosk nerozpustí do všech krajů nádoby a nevytvoří tvz. voskové „jezírko“. Tím zajistíte rovnoměrné rozpouštění vosku po celé ploše bez vytváření tvz. „tunelu“, neboli ulpívání nerozpuštěného vosku na stěnách nádoby. Pokud k tomu nedojde při prvním zapálení svíčky, nelekejte se. Je to dáno tím, že plamínek přesahuje horní okraj nádoby a nemá tak dostatečnou sílu rozpálit ji, jakmile se plamínek postupným hořením schová do nádoby, vosk se začne rozpouštět po celé ploše.
Svíčku nenechávejte hořet déle než 2 až 3 hodiny. Díky tomu rozpuštěný vosk znovu zatuhne a svíčce se tak výrazně prodlouží životnost.
Pokud svíčku pravidelně nenecháte hořet dostatečně dlouhou dobu, začne se z vosku na stěnách nádoby utvářet výše zmíněný „tunel“. Ten ubírá svíčce na intenzitě hoření a může dusit plamínek, který následně nedostatečně hoří a správně nerozpouští vosk. Pokud se vám to stane, svíčku zapalte, nechce rozpustit trochu vosku a ten odstraňte kovovou lžičkou, tím se k plamínku dostane více vzduchu a začne lépe hořet. Poté svíčku zabalte do alobalu, který je nehořlavý a pomůže svíčku rozehřát až do krajů nádoby. Nakonec alobal odstraňte.
Z bezpečnostních důvodů svíčku již znovu nezapalujte, pokud na dně nádoby zbývá pouze cca 0,5 cm vosku. Tím zabráníte hoření přírodnin, které byly doteď ukryty ve vrstvě vosku a také se vyhnete prasknutí či poničení nádoby, ke kterému může dojít, pokud svíčka hoří až do dna kvůli vysokému žáru. Zbylý vosk použijte třeba do aromalampy.
Tak a teď se podíváme na péči o svíčky s praskajícími dřevěnými knoty. Liší se v několika zásadních bodech.
Vždy před každým dalším zapálením svíčky jemně odstraňte z konce knotu černou ohořelou část. Díky tomu zbavíte knot ohořelého dřeva na konci a zajistíte tak krásný, silný a akorát vysoký plamínek. K odstranění dobře poslouží prsty anebo pinzeta. Dejte pozor, ať neodlomíte příliš velkou část knotu, jinak vám svíčka nepůjde dobře zapálit a bude špatně hořet.
Abyste si užili co nejdelší čas se svou svíčkou, nechte ji hořet dokud se vosk nerozpustí do všech krajů nádoby a nevytvoří tvz. voskové „jezírko“. Tím zajistíte rovnoměrné rozpouštění vosku po celé ploše bez vytváření tvz. „tunelu“, neboli ulpívání nerozpuštěného vosku na stěnách nádoby. Pokud k tomu nedojde při prvním zapálení svíčky, nelekejte se. Je to dáno tím, že plamínek přesahuje horní okraj nádoby a nemá tak dostatečnou sílu rozpálit ji, jakmile se plamínek postupným hořením schová do nádoby, vosk se začne rozpouštět po celé ploše.
Svíčku nenechávejte hořet déle než 2 až 3 hodiny. Díky tomu rozpuštěný vosk znovu zatuhne a svíčce se tak výrazně prodlouží životnost.
Pokud svíčku pravidelně nenecháte hořet dostatečně dlouhou dobu, začne se z vosku na stěnách nádoby utvářet výše zmíněný „tunel“. Ten ubírá svíčce na intenzitě hoření a může dusit plamínek, který následně nedostatečně hoří a správně nerozpouští vosk. Pokud se vám to stane, svíčku zapalte, nechce rozpustit trochu vosku a ten odstraňte kovovou lžičkou, tím se k plamínku dostane více vzduchu a začne lépe hořet. Poté svíčku zabalte do alobalu, který je nehořlavý a pomůže svíčku rozehřát až do krajů nádoby. Nakonec alobal odstraňte.
Z bezpečnostních důvodů svíčku již znovu nezapalujte, pokud na dně nádoby zbývá pouze cca 0,5 cm vosku. Tím zabráníte hoření přírodnin, které byly doteď ukryty ve vrstvě vosku a také se vyhnete prasknutí či poničení nádoby, ke kterému může dojít, pokud svíčka hoří až do dna kvůli vysokému žáru. Zbylý vosk použijte třeba do aromalampy.
Buďte opatrní při manipulaci se svíčkou, nádoba může být velmi rozpálená.
Hořící svíčku nikdy nenechávejte bez dozoru, v průvanu, v blízkosti hořlavých předmětů a dbejte na to, aby byla mimo dosah všetečných ručiček dětí a zvířátek.
Nezapomeňte, že každá svíčka je malý oheň.
Svíčky jsou zdobeny květy, minerálními kameny a dalšími přírodninami. Jakmile svíčku zapálíte, vosk se začne rozpouštět a všechny ingredience se postupně ponoří pod hladinu, kde zůstanou ukryté až do chvíle, než svíčka dohoří cca 0,5 cm nad dno. Poté je lepší ji uhasit a již znovu nezapalovat z bezpečnostních důvodů.
Pokud se stane, že některá z přírodnin začne hořet, uhaste svíčku a vyjměte daný kus pinzetou. Stává se to ale velmi zřídka a většinou přírodnina během pár vteřin sama shoří.
Tak a teď už víte vše o péči o přírodní svíčky. Teď už jen stačí vybrat si tu svou.
Sójové svíčky z kolekce Elements
Jak to všechno začalo… Když jsem byla malá, moc ráda jsem se hrabošila v babiččinejch šperkovnicích. Byla jsem v nich ponořená doslova až po uši a připadala jsem si jako princezna z pohádky. Ještě víc jsem ale milovala malování, trajdání s dědou po lese, malování toho našeho „Kančího údolí“, vyjížďky na koních, pozorování ptáků, hledání kamínků i pírek ze sojky, brouzdání v potoce a hlavně…
Ty letní rána na chatě. Zvuk sekačky na trávu. Vůně sena a malin v lese. Klapání máminejch dřeváků cestou pro pažitku na chleba s lučinou a hrnkem mlíka k tomu. A vejlety na Karlštejn! Každej takovej vejlet jsme totiž s tátou zabrousili do pidi obchůdku s minerálama, kterej byl jen malinkej kousíček pod hradbama. Co vám budu povídat, o hrad tu vůbec nešlo. Šlo spíš o to, kterej kamínek si vybrat za ušetřený kapesný, který jsem dostala za vízo. A čím radši jsem tam jezdila, tím větší byla sbírka. A čím větší byla sbírka, tím radši jsem tam jezdila…
To byly nejšťastnější chvíle mýho dětství, a aniž bych to tenkrát tušila… ty kouzelný letní dny, čerstvě posekaná tráva, kameny a láska k přírodě byly začátkem příběhu jménem AteLYER a mojí velký životní cesty.
Svoboda v Indonésii rok 2017
Od dob, kdy jsem byla takhle malinká už ale uběhlo pár pubertálních uměleckostudijních let a k tomu ještě pár dalších. A najednou se psal rok 2016. Rok, kdy mi došla trpělivost s prací, která mě vysávala, s bydlením v tom hnusným paneláku v Praze bez jedinýho stromu a s rozvrzanýma houpačkama přímo pod okny, který někdo zničil, aby bylo konečně ticho. Díky bohu.
A tak už v pětadvaceti dospěl můj život kreativce všeuměla až do bodu, kdy jsem si přála přestat umět malovat a tvořit, abych mohla říct NE všemu, čím se rozhodla „živit“.
Životní paradox.
Chtěla jsem něco jinýho, chtěla jsem ŽÍT a ne přežívat, chtěla jsem TVOŘIT a ne tvořit, chtěla jsem DÝCHAT a ne dýchat. Chtěla jsem zpátky svojí svobodu.
Odvaha mi naštěstí nikdy nechyběla…
A tak najednou balíme svůj pražskej život do krabic a chvíli na to sedíme s mým mužem Filipem v letadle do Jakarty. Zpáteční letenka za půl roku, rodina na nervy, my na nervy, všichni na nervy. Články, že tam umřeme od babiček z novin vystříhaný. Hrůzy o muslimech v hlavě pořádně zasazený. Věci po veškerým možným příbuzenstvu. Pár peněz na účtu a nějaká ta práce domluvená na dálku. Dvě krosny. Hromada úplně zbytečnejch ponožek. A jinak nic.
Teda až do chvíle, než jsme vystoupili na druhý straně světa v jednom z největších měst vůbec a nikdo nám nerozuměl ani slovo. Ale plán zněl jasně! Koupit skútr a vyrazit napříč Indonésií neznámo kam. Nic víc. Nic míň.
Vzpomínky na Indonésii rok 2017
Tisíce a tisíce kilometrů. Čtyři ostrovy. Bobky v kalhotách. Miliony úsměvů. Období dešťů. Déšť. Ještě větší déšť. Štěstí. Bahno. Kopec opic. Rýžový pole. Banánový pole. Tabákový pole. Ananasový pole. Kukuřičný pole! Mravenci ve skútru. Kakací ještěrky. Chutě na řízek, chutě na bramborovej salát, chutě na chleba. Chleba s trochou másla a solí, bože prosím. Hory a sopky. Krásný. Majestátný. Štěstí. Propadnutý víza.
…
Panika. Milion úsměvů. Největší štěstí. Chytání internetů mezi kozama. Černý pláže. Bílý pláže. Samý pláže. Nekonečná radost. Benzín v petkách. Polívky v igeliťákách. Ramadán. Den Ticha. Nový víza. Smažená rejže. Modrý nebe. Milion hodin na trajektu. Slunce nad hlavou. A v duši taky. Nový přátelství. Nesmírná vděčnost. A asi tak milion dalších zážitků…
A právě tam někde v dálce během tisíců kilometrů jsme zahodili strach a začali životu říkat ANO.
Zahodili jsme poctivě naučenou hrůzu z budoucnosti, která nenápadně ukrajovala přítomnost. Taky stereotypy a pravidla, který jsme měli zavrtaný hluboko pod kůží. Očekávání druhejch lidí jsme nechali tam někde v džungli a soustředili se jen na to, co si přejeme my. Tady a teď. Všechno jsme zahodili a všechno taky našli. Naší cestu i novej domov. Po návratu jsme se vrátili do míst, kde jsem vyrostla a já k mýmu zamilovanýmu tvoření.
Za peníze z prodanýho skútru jsem nakoupila první korálky a začala konečně znova TVOŘIT. Tak jako když jsem byla malá. Bez pravidel, bez zadání. Skutečně a opravdově. V tý dětský radosti a plný upřímnosti.
Ani na chvíli jsem nepřemejšlela, co budu tvořit a jak. Ani na chvíli jsem nepochybovala, že je to ta správná cesta. Postupně jsem zahodila všechny naučený vzorce a tvoření konečně přestalo bejt jen prací. Nechala jsem se vést srdcem a pod rukama mi začaly vznikat první originály, který si zanedlouho našly cestu přímo k vám.
A tak, z hříčky mýho jména i života…
Místo, kde právě jste. Místo, který je tvořeno sny a především příběhem, kterej začíná u mě a pokračuje u vás. ♥ Každej den děkuju, že můžu TVOŘIT a posílat tak mojí radost přímo do vašeho srdce.
A vy jste tak součástí. Jste mojí cestou a nekonečnou energií.
Vzpomínky na dětství na chatě
NENECHTE SI UPLAVAT
Ze života ve Španělsku. Z dílny plný nápadů. I z hlavy bláznivý a rukou zamazanejch od barev. Prostě z AteLYERu Života. #atelyerzivota
MŮŽE SE HODIT
Judita Králová Lyerová
info@atelyer.cz
+420 721 771 345
